...Se smrtí milovaného kamaráda se vyrovnává každý jinak....když ví proč, je to alespoň smířlivé, když ani neví proč, je to o to bolestivější...
Dlouho jsem přemýšlela, jak začít psát tento článek. Asi tím nejbolestivějším a tím, co k tomu vedlo...krutá smrt naší milované Berušky (Berenicca Baby Grand Aiveko). Beruška byla vždy svá, mazlila se když chtěla, cvičila dle toho, jaké byly pamlsky, na procházkách většinou určovala směr i tempo...přesto byla dobrým hlídačem a svou rodinu milovala. K cizím byla dosti odtažitá, zkrátka měla to svoje. Exteriérově se vyvedla, byla majestátní a dovedla to dát najevo. Po delší době neúspěchu se nám povedlo odchovat štěňátka (vrh D). Bohužel porod byl velice komplikovaný a záhy po porodu prodělala kompletní torze a byla odňata slezina. Proto doma zůstali 2 štěńátka, věděli jsme, že již krýt nebudeme. I přes velice těžkou operaci, velmi velký váhový úbytek a prognozy do budoucna se zotavila a zhruba další rok a půl si žila vlastním životem v naší smečce. Pak přišla druhá rána a tou byla borelioza již v pokročilejším stádiu. Ze začátku se zdál být boj marný a zdravotní stav se nelepšil, dávky léků se musely radikálně navýšit. Po zhruba dalším měsíci se začala situace lepšit a Beruška byla z nejhoršího venku. Pak ale přišla krutá rána osudu, stalo se to nejhorší, co se mohlo stát, naší milovanou Berušku nám otrávil... kdosi a pomoci již nebylo.
S její sestrou Baruškou Baby jsme si plánovali, jak si užijeme výstavu a společně si zaběhneme kolečko ve veteránech, pokusíme se o soutěž nejlepší chovatelské stanice a bude to naše - tedy její rozloučení s chovatelskou kariérou. Tento sen se neuskuteční. Toto nás vedlo k myšlence na památku nechat zhotovit putovní pohár pro nejlepšího veterána Leonbergera a darovat ho Klubu chovatelů psů leonbergerů. Na památku jsme nechali vyrýt jméno Berušky na pohár... a třeba kdo ví, její potomci ho mohou získat.
Správně opečovávaný a zdravý veterán je vizitkou každé chovatelské stanice s tradicí. Já přeji všem pejskům pevné zdraví a vysoký věk. Doufám, že kruhy veteránů budou hojně obsazované a lidé budou fandit stejně, jako mladíkům.
Nyní si přeji splnit alespoň soutěž o stanici s jejími dětmi a sestrou... ne pro výhru, ale jako poděkování Berušce.
Veronika Koubalová
CHS Grand Aiveko.com