Dne 22. března 2005 nám byla oficiálně přiznána chovatelská stanice Grand Aiveko. O leonky se ale pochopitelně zajímáme mnohem déle. A jak jsme k chlupaté kuličče přišli?
Nezapomenu, když na mezinárodní výstavě v areálu bratislavské Incheby první pes, kterého jsem potkala, nebo spíše, který mi zatarasil vstup, byl právě leonberger. Hafan se na mně podíval, já dala ruku, on pac a ruka byla v rukávu, nebo spíše po pejskařsku - vodítko v ruce. Zanedlouho jsem si na klíně vezla domů maličké chlupaté klubíčko, naší Airin Dobřívské Zátiší, po domácku Ája Šmidolivá, moje první leoní slečna, které patří první dva vrhy v naší chovatelské stanici. Láska k plemeni leonberger stoupala velmi rychle, a k tomu i úměrně počet jedinců na naší zahradě. Je to zkrátka láska na první pohled.
Nikdy však nezapomenu na moje německé dogy, které mě naučili právě jak komunikovat se psem, jak se k němu chovat a hlavně na jejich nekonečnou lásku a přátelství, kterou mi plným svým srdcem dávali každý den. Žlutá fena Seenta a černý pes Goran byli moji první psíci. Hluboko v srdíčku mi zůstala i hnědá fena dobrmana - Jinna, které jsem se za dob studií ujala z útulku.
Pejsci u nás mají k dispozici dům i zahradu. Pravidelně s nimi chodíme na procházky jak do klidného lesa, který nás obklopuje, tak i do ruchu města. Dle potřeby navštěvujeme cvičiště. Krmíme kvalitními krmivy - masovými granulemi a masem, jídelníček obohacujeme o ovoce a zeleninu. Jako pamlsky si sami sušíme maso a pečeme suchary.
Na prvním místě je u nás pohoda, radost a zdraví našich pejsků. Chov leonbergerů vnímáme jako hobby a radost. Cílem je odchovat zdravá štěňata a najít jim stejný láskyplný domov. Odměnou je několik našich majitelů štěňátek, kteří se stali našimi kamarády a přáteli. Každý rok se naše psí rodina a přátelé schází.
